Tonoucí se stébla chytá, aneb jak Růžička otáčí

Ve Vsetíně to se zvyšujícími venkovními teplotami začíná pomalu, ale jistě vřít. Důvodem je spalovna, která má vzniknout v podstatě v centru města, v jeho silně obydlené části se stovkami bytů a s mateřskými a základními školami.

K prvnímu, hodně intenzivnímu a hlasitému zasyčení, respektive k úniku páry zpod poklic zakrytého kotle, došlo na podzim loňského roku, kdy po komunálních volbách pod navenek tichým dohledem bývalého starosty, senátora a hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka nově vytvořená koalice odmítla na zastupitelstvu problematiku spalovny, o níž se začalo mezi obyvateli města stále hlasitěji mluvit, projednat. Olej do ohně pak přilil nový a ambiciózní konšel a vedoucí redakce Vsetínských novin Jiří Žůrek, když na svém facebookovém profilu mimo jiné napsal: „Nejsem úplně přesvědčen o tom, že při řešení vysoce odborných věcí je názor laické veřejnosti zcela relevantní. Svědčí o tom i některá nepříliš povedená referenda či přímé volby...“ – viz Dělá z obyvatel negramoty a pohrdá jimi.

Nemohu si pomoct, ale svým, podle mého názoru velmi nešťastným výrokem konšel dal zcela nepokrytě najevo, co si o svých voličích i nevoličích myslí. No, lepší začátek své politické kariéry si snad ani nemohl přát.

Neochota většinové takzvané Čunko-Růžičkovic koalice jednat a výrok, či vlastně výsměch konšela směrem ke Vsetíňanům, to vše zvedlo doslova vlnu nevole. Nastala diskuzní mela, která nenechala na vsetínském konšelstvu nit suchou. A dokonce přiměla konšela Žůrka k tomu, že na jedné sociální síti prohlásil, že se už politice v tomto mediálním prostoru věnovat nebude. Podle mě nerozumné a zbabělé rozhodnutí a útěk z jím vyvolaného boje ještě předtím, než vůbec začal.

Ale světe div se! Neuplynul ani měsíc a parta vedená starostou Jiřím Růžičkou, do níž Jiří Žůrek patří, obrátila. Najednou totiž podle ní jde o důležité téma (začátkem listopadu 2018 ještě nebylo?), a proto radní připravili takzvaný kulatý stůl, kde se spolu s odborníky na problematiku ZEVO snažili obyvatelům města odpovídat na jejich dotazy. Jak se ale ukázalo, s křížkem po funusu! Jádro kolem starosty Růžičky tvrdě narazilo a prohrálo v otázce spalovny (oficiální název: zařízení na spalování odpadu a čištění spalin ZEVO – pozn. autora) na celé čáře - viz Kulatý stůl k ZEVO se konšelům moc nepovedl.

Prvním poraženým se stal jeden z TOP představitelů prvního úřadu města, konšelský novic a vedoucí redakce radničních novin Žůrek. Jak se totiž ukázalo, vsetínská veřejnost moc dobře ví, o čem spalovna je, což dala nejenom Žůrkovi zcela jasně v diskuzi u kulatého stolu více než jasně najevo.

Druhým poraženým se před Vánocemi stal Čunkův dosazenec Růžička, který, snad jen bůh ví proč, si sedl mezi obhajovatele záměru. Víc nemusel dokazovat, na čí straně že to vlastně stojí. Obyvatelé města, které z vůle Čunka řídí, to však rozhodně nejsou.

Korunu všemu pak takzvaný první muž města Růžička nasadil, když v průběhu kulatého stolu přiznal, že on sám, a podle něj ani nikdo jiný z radnice, s nikým o záměru společnosti, která ve Vsetíně teplo do domácností a firem dodává a je v rukou německého kapitálu, nejednal! Udělal tak ze sebe, a nejenom ze sebe, ale z celého vedení města, kašpary, loutky. Proto se není co divit, když se jeden z přítomných Růžičky zeptal, za koho vlastně kope, že se mu rovněž z pléna dostalo odpovědi: „... za Čunka!“

Aniž by starosta města chtěl, či po tom nějak toužil, šoupnul pod kotel zvaný spalovna pořádný kus bukového polena. Navíc radní, snad až na výjimku v Pavlu Bartoňovi, jenž se, přestože jako sám voják v poli, snažil hledat cesty, jak situaci uklidnit, dávali nepokrytě najevo, že nehodlají v této záležitosti nic měnit. Vsetínské noviny vedené konšelem Žůrkem, které mají sice ve své hlavičce, že jde o noviny občanů Vsetína, ale dávno jsou zejména hlásnou troubou Čunko-Růžičkovského vedení rathausu, dávaly a dávají prostor pouze investorovi toužícímu po vybudování spalovny na pomezí Luhu a Ohrady, který se snažil a doposud se snaží v radničním plátku přesvědčit lidi o tom, že jedině on má pravdu a že pouze a jen jeho záměr a snaha jsou pro Čunkoland (tak je Vsetín stále častěji nazýván – brrr – pozn. autora) tím pravým ořechovým.

Na názory odpůrců snahy z řad obyvatel města, kteří ze svých daní vydávání novin financují, se jaksi nedostává ve Vsetínských novinách prostor!

A tak lidé chopili situaci do svých rukou a vyhlásili petici, kterou podepsalo již několik tisícovek Vsetíňanů…

A na polovinu června připravují Pochod proti spalovně…

A ozývají se stále hlasitěji…

A vyvíjejí na radnici tlak, aby konečně začala vnímat obavy obyčejných lidí, aby přestala ze zatím neznámého důvodu (za ním je ale zcela určitě vidět profit určité skupiny lidí, mezi něž odpůrci spalovny zcela jistě nepatří – pozn. autora) preferovat německého investora…

A snaží se o to, aby Vsetín zůstal městem v lůně krásné valašské přírody a ne nějakou zoufalou ohavou pod komíny spalovny…

A spalovně NE! řekli až na prvním místě i při výběru TOP 10 problémů města, jež je potřeba řešit…

Světe div se, rathaus najednou slyší. Že by navštívili dr. Grünsteina, který revma, hluchotu, němotu a další lidské neduhy léčil klystýrem a své pacienty nazýval Simulanten Bande? Takzvané vedení města přichází před obyvatele města a voliče s prohlášením, že v nejbližší době odešle investorovi zamýšlené spalovny dopis, v němž požádá o sdělení důležitých informací zejména ve vztahu k vlivu spalovny na životní prostředí, dopravu a ceny odpadu a tepla. Tedy v případě realizace záměru.

Ale proč až nyní?! Co dělal Růžička, dehonestik obyvatel města Žůrek a spol od Vánoc roku 2018? Od vzpomínaného kulatého stolu, na němž tyto požadavky lidí zazněly, uběhl půlrok a oni o to žádají až nyní!?! Nejde o nic jiného, než o další brutální výsměch lidem žijícím ve Vsetíně! A pohrdání jimi a jejich názory!

Nic na tom nezmění ani Růžičkovo prohlášení, že nevylučuje ani referendum. Lidové hlasování o tom, zda spalovna ano či ne, když už není po něm, tak mělo být alespoň zcela věcně připravováno.

Jde o zoufalý krok starosty Jiřího Růžičky, který si začíná uvědomovat, že voliči už mají jeho (ne)řízení města již plné zuby. Že se ukazuje být pravdou starostova neochota řešit problémy, neochota vstupovat do konfliktů v zájmu obyvatel města a podobně. Ale možná je to něco jiného, než neochota…

Jiří Růžička se ocitá v roli topícího, který se i stébla chytá! V roli zoufalce, který je schopný a ochotný (najednou – pozn. autora) udělat všechno pro to, aby se zachránil.